Unifikovaná teorie víry

  Tentokrát se nebudu snažit o nějaký objektivní náhled. Takže bude můj subjektivní. A mírně navážu na to co sem napsal minule.

  Taková zdánlivě nezásadní otázka pro dnešní ČR. Co je to víra? Oficiálně je tahle země z větší části ateistická, prakticky ale není. Jen nejsou všichni oficiálně zrovna křesťané. A pokud už jsou, tak se k církvi zrovna moc nehlásí. Ono z historického hlediska to je docela pochopitelné.

O co skutečně jde (aneb víra v blbosti)

  Všichni lidé v něco věří. Protože jejich pohled na svět se skládá hlavně z toho, že v něco věří. V podstatě jejich existence sama o sobě. I to, že jste ateista je forma víry. Ona se totiž dá zhruba stejně špatně dokázat existence nějakého boha, jako jeho neexistence. Leda byste zkusili věřit, no třeba v realitu. Což je něco co nedělá prakticky nikdo.

  V co tak obecně lidé věří? Třeba v dobro a zlo. A to, že dobro vždy zvítězí. To je taky pěkný mýtus. Dobro a zlo jsou čistě lidské pojmy, nikde jinde neexistují. Navíc jsou silně individuální, podle toho z které strany se na to koukáte. Někteří nacisté byli naprosto přesvědčeni, že to co dělají je správné. Nicméně prohráli a zbylé strany se postaraly, aby byli záporáky po tak dlouho jak dlouho si to lidstvo bude pamatovat. Co by se stalo kdyby vyhráli? No, záporáky by byly pochopitelně poražené strany. Dobro a zlo je totiž jen převlečený zákon džungle. Silnější má pravdu, je jedno jestli ta síla spočívá ve zbraních, intelektu, či tom, že zrovna někdo ovládá média (která jsou mimochodem jedna z nejlepších zbraní vůbec).

  A že ono pomyslné dobro zvítězí? To vyprávějte pozůstalým po libovolných obětech vražd. Co třeba taková Arménská genocida? Nebo Kurdská. Nebo nějaká jiná, třeba Hutuuové vs Tutsiové. Dobro nevítězí. Jen prostě jednou vyhraje jedna strana, podruhé jiná. A "dobro vs zlo" se dotvoří podle potřeb vítězů/většiny.

  Náš svět, který se hrdě nazývá civilizovaným, ač k tomu má velmi daleko, se řídí zákony, které jsou vytvořené lidmi, kteří je mohli vytvořit. V případě ČR také lidmi, kteří je tvoří podle toho jak jim vyhovují. A jinde to až tak moc odlišné nebude. Žádná spravedlnost k nalezení tu není, ani jinde. Jen právo silnějšího.

  Zajímavostí je to, že většina lidstva je o existenci dobra a zla, či vítězství dobra docela silně přesvědčená a věří v ně. Navzdory tomu, že realita neustále dokazuje opak. Osobně radši věřím v ráži .40 SW. Jedna rána do hlavy naprosto zaručeně zajistí moje dobro a mojí pravdu.

  V co jiného tak ještě věříme. Vezmeme něco primárního. Třeba čas. Den má 24 hodin, hodina má 60 minut. Rok 365 dní. Měsíc tak nějak různě dní. Proč? No protože tomu věříme. Protože si někdo myslel, že je dobré to takhle počítat. Že je to v podstatě úplná blbost nějak moc lidí nenapadne.
Pokud už by člověk měl nutkání nějak "správně" počítat čas, tak by měl možná začít tím, že když už teda nám kolem téhle planety rotuje nějaké to mrtvé těleso, které se shodou okolností jmenuje "Měsíc", tak by možná nebylo na škodu, aby naše časové údobí nazvané "měsíc" bylo počítáno podle fází jaksi toho tělesa. Je to bezplatné a naprosto přesné. Takový detail, že člověk je tvořen z větší částí vodou a že Měsíc ovládá komplet veškerou vodu na planetě a že by možná bylo vhodné tvořit kalendář podle toho, protože jaksi nejsme vyjímkou, když je v nás té vody tolik. Nu, asi to nikoho nenapadlo.

  Prostě to naši drazí vědci změřili, tak tomu budeme věřit a budeme přesvědčeni, že je to naprosto správně. Ve skutečnosti je dobrou otázkou, jestli vůbec jde dokázat existence času. Dle mého soukromého pozorování je to zatraceně individuální záležitost.

  Existence Boha. Nebo bohů, libovolných. Bylo by hezké, kdyby nad námi někdo bděl, hlídal, aby se nám nic nestalo, trestal hříšníky a odměňoval ctnostné. Ale vypadá to, že by to tak bylo? Co sem si tak všimnul, nevypadá. Vyvrátit existenci Boha je poměrně těžké, protože nejde tak ani o to, vyvrátit jeho existenci jako spíše přesvědčit lidi, kteří v něj věří o tom, že jejich víra je vadná. A přesvědčit někoho o tom, že to v co věří je blbost, je úkol prakticky nemožný.

  Co se Boha a bohů týká, tak sem zatím nikdy neviděl nic co by dokázalo jejich existenci. Bůh je něco jako duchové, čarodějnice, yetti apod. Dost lidí je přesvědčeno, že existují, ale nikdo to neumí dokázat. Zato existujou miliony podvodů a podvodníků. A dokonce spousta náboženství sdružujících podobně postižené.
Víra podobného charakteru jako je křesťanství je něco jako duševní postižení. Lidé co jsou dle doktorů šílení jsou obvykle docela dost přesvědčení, že jim nic není a že vzít souseda sekerou po hlavě je docela v pohodě. Většina má obvykle opačný názor. Ale v případě křesťanství to skoro nikomu nevadí, protože tahle víra je tu s námi už skorem 2000 let. A uplynulé roky jsou něco jako patent na rozum, který ostatně taky nikdo nemá.

  Pokud by byl Bůh dle křesťanského vidění světa, tak by pravděpodobně buď spláchnul svět další potopou, nebo by minimálně dal dost jasně najevo, že tady je a nelíbí se mu co děláme. A protože nedal, tak neexistuje. Ostatně, řekl bych, že už měl dost příležitostí něco říct. Asi se mu nechce.


  Samozřejmě, svět občas vypadá, že je nadesignovaný nějakým určitým způsobem, že vše funguje tak nějak logicky dohromady (tedy, když se do toho lidstvo zrovna nesere) a že nic není náhoda. Že jo?

  No i kdyby to tak bylo, tak by byla lepší otázka spíš "Proč?". Napadá mě, že kromě toho, že prostě mohl stvořit svět a vše na něm, tak to ze všeho nejvíc vypadá jako takovej pokus, co se zřejmě moc nepovedl. Teda pokud cílem pokusu nebylo zničit pokusné prostředí a vymřít na následky toho. To zatím vypadá na jedničku a je to na dobré cestě. Akorát díky hloupé lidské víře v to, že "vše dobře dopadne" a naprosté neschopnosti vidět skutečnost si toho moc lidí zatím nějak nevšimlo. A už vůbec nepřipustilo, že se tak stane.

  Další otázkou je, pokud to tak je, tak "Co z toho?" a nebo anglicky "Who the fuck cares?". Ono je to nejspíš tak, že je totiž úplně jedno jestli je svět někým či něčím stvořený, stejně tak lidstvo. Protože rozdíl mezi tím, jestli se náš běžný život odehrává ve světě uměle vytvořeném, nebo stvořeném náhodou je naprosto nepodstatný. Jinak řečeno, prostě je to úplně jedno. Existence či neexistence nějakého stvořitele je pro nás nepodstatná. I kdybysme žili v Matrixu, tak je úplně k ničemu to vědět, pokud s tím něco nemůžeme udělat. Víra v podobné věci je naprosto zbytečná.

  Tak proč to tolik lidí dělá? Proč tolik lidí věří v tyhle věci? Zlo a dobro. Čas. Boha? Odpověď je docela snadná. Je to pohodlné, dělají to tak všichni (efekt stáda) a nějaký ten řád v chaosu a víru v něco většina lidí prostě potřebuje stejně jako vzduch. Jinak by mohli zešílet. Naštěstí sem už dávno zešílel, dle běžných parametrů, takže mi to může být jedno.

  Lidé potřebují v něco věřit, stejně jako dýchat. Potřebují své iluze, aby mohli přežít další den. Potřebují své přesvědčení o tom, že vše bude ok, že vše dává nějaký smysl. Že když se budou hodně snažit, tak dojdou nějakého úspěchu. A nedokážou žít s tím, že pravděpodobně stejně jako milardy dalších nebudou nikdy ničím.


A co když..

  Když čistě logicky vezmete libovolnou věc v kterou věříte, tak jí jde obvykle docela snadno vyvrátit, nebo potvrdit. Záleží čistě na tom čemu vlastně věříte i z hlediska argumentů, které použijete. Ona totiž většina takzvané "reality" většiny lidí jsou jen kousky na sebe naskládané víry, které dohromady drží další vírou a to celé díky přesvědčení, že "to tak prostě musí být". Obzvlášť když tomu věří i sousedka odvedle.

  Pokud takhle začnete rozebírat úplně vše, tak dojdete k tomu, že za prvé je zatraceně málo věcí u kterých se dá najít jakž takž jistota "že takhle to funguje". A za druhé, že to co děláte nemá vůbec žádný smysl. Za předpokladu, že vás nezajímá co vlastně je "skutečné" a co ne. Pak to smysl má.  Samozřejmě to má také své výhody. Dá se tak dojít třeba k tomu, co je vlastně podstatné a co není. Kromě takřka garantovaného šílenství a deprese to také dává určitou míru svobody jednotlivce dělat prakticky cokoliv chcete. Za předpokladu, že člověku nevadí případné následky. Takže, co vlastně existuje bez víry?

  Třeba elektřina. Není podstatné jak funguje, ale prostě něco funguje. Když sáhnu do otevřené zásuvky, dostanu pěknou šlehu. Žárovky svítí. Počítač běží. Lednička taky. Kromě toho většina takových základních běžných věcí dokáže fungovat velmi dobře i bez víry a porozumnění tomu "že to takhle funguje". Čas je třeba lidský vynález a není třeba věřit tomu, že funguje, protože fungují hodinky. Neměříme čas hodinkami, ne.. my řídíme sebe sami hodinkami. Takový přenosný bič moderního věku.

  Když nebudete jíst, umřete hlady. Když nebudete pít, umřete žízní. Když nebudete věřit v nic víc než to co je "skutečné", tak vám pravděpodobně hrabne a umřete taky. Tudíž nic z toho nedělejte.


V co také věříme

  Lidé věří, že existuje nějaký smysl života. Samozřejmě, že existuje a je to přesně ten smysl života, který mu dáte. Jediný univerzální smysl života je totiž zachování života. Tedy úspěšná reprodukce. Tak jak je to vlastní čemukoliv živému na téhle planetě. Pročež většina lidstva radši věří tomu, že je tu i "něco víc". Tedy onen smysl života, který musí svému životu dát každý. Vlastně nemusí, to je na vás. Víra ve smysl života je totiž taky jen víra a nic víc.

  A co takhle smrt? Co pak? Další život? Mnoho dalších životů v různých podobách. Nebo nic. Nejpravděpodobnější je varianta "nic". Proč? No, protože za celou existenci lidstva neexistují věrohodné záznamy o tom, že by se někdo vrátil zpět. Jinak řečeno, nevíme. Jasně, bylo by hezké kdyby v tom všem byl nějaký smysl a zrovna reinkarnace by tomu jakýsi smysl dávala.

  Jenže, co když víra v to, že "vše má svůj smysl" je prostě jen tím čím je. Tedy jen vírou. Když se podíváme v rámci možností nezaujatě na svůj život, tak pokud zkusíme na chvíli připustit, že ve skutečnosti žádný další smysl ve věcech není, tak uvidíme, že vše je jen prostě a jednoduše totální chaos. A jediný řád, který v něm nalezneme je že vše funguje na principu akce a reakce. Jak ostatně funguje úplně vše.

  Důvod proč lidé věří v to, že "vše má svůj smysl" je to, že nalézt ve všem "smysl" nebo něco co ho zdánlivě připomíná a ohnout realitu tak aby vyhovovala vlastní logice je docela snadné. A hlavně to úžasně zjednodušuje život. Není tak těžké věřit tomu, že "nic není náhoda", ne? Naopak, je těžší se smířit s tím, že vše naopak je náhoda. A co je pravda, je čistě otázka toho čemu se vám chce věřit.

  Když člověk vezme v potaz svojí existenci jako takovou dojde k pár faktům. Jeho existence je naprosto zbytečná a jeho význam je naprosto nulový. Život jednotlivce nemá žádnou cenu. Dokonce ani život pár miliard nemá žádnou cenu. Kdyby se ze dne na den lidstvo zredukovalo na pár tisíc lidí, tak to nebude žádná ztráta. Z hlediska naší planety a přírody by to byl čistě zisk. Lidstvo jako celek nemá žádnou hodnotu a není přínosem ničemu. Teda pokud neberete virus jako přínos. A jednotlivci nejsou vyjímka.

  Smysl života? Platí co sem napsal, nějaký mu dejte, nebo se prostě jen rozmnožte a chcípněte. Účel splněn.
Chování během života? Co si urveš to budeš mít. Obecně platí zákon schopnějšího (ono totiž ne vše jde vyhrát silou, byť větší kladivo je většinou prostě větší kladivo). Morálka a zákony? Dobro a zlo? Nemají význam a smysl. Jediné co je podstatné je být na správné straně, tedy té co vyhrává. Vítězové píšou dějiny, ne poražení. A i když je psaní dějin naprosto zbytečné, tak prostě je lepší být na straně co získá a ne té co ztratí.

  Délka života bývá dneska jako ukazatel kvality. Což je docela solidní bullshit. Někdo může mít za 20 let lepší život, než jiný za 100 let. Obecně je asi fajn žít dokud to má smysl. Je dobré umět odejít včas. A že po smrti není nic? Co na tom sejde, je to jen motivace aby vše do té doby za něco stálo.


Co s vírou?

  Samozřejmě, většina lidí nedokáže bez víry fungovat. Pointa je v tom, aby člověk ovládal víru, ne víra jeho. Jako cokoliv jiného, dobrý sluha, ale špatný pán. Ano, svět může fungovat dle teorie superstrun a vše může být jen energie o určité vibraci. Může, ale i kdyby to tak bylo, tak energie vaší víry nezmění sama o sobě nic (i když by teoreticky měla). Víra sama o sobě může změnit jen člověka samotného. To, že budu celý život věřit, že vyhraju Sportku mi jí nevyhraje. Pokud si nevsadim. Možná pokud budu věřit a sázet každej den, tak to jednou vyjde. Ale šance je asi tak 1:80.000.000, takže bych to moc optimisticky neviděl.
Každopádně, když nic neudělám, tak se taky přesně to stane. Tedy nic.

   A stejně to funguje se vším ostatním. Víra sama o sobě nic nezmůže. Ovšem kombinace víry a nějaké té akce v souladu s vírou může změnit hodně. Tedy v rámci našeho malého soukromého světa. Ten velký svět sice můžete zkoušet změnit, ale na jeho změnu je třeba víry značně většího množství lidí a taky činnosti těch lidí. Pokud to dokážete, tak dobře pro vás. Minimálně do doby, než na vás někdo spáchá atentát. Nebo neunesete život celebrity a proběhnete se před rozjetým vlakem.


Dodatek

  Ještě mě napadá dodatek na téma "lidé". Obecně platí přesvědčení, že lidé se rodí jako "tabula rasa". Osobně sem tomu taky nějakou dobu věřil. Ale aktuálně sem spíš přesvědčení, že lidé se rodí plus mínus už jako něco. Něco co dotvoří nebo zpotvoří rodiče a okolí. Když se někdo narodí jako zmrd, tak prostě bude zmrdem i zbytek života. I kdyby se rodiče přetrhli. Teda pokud nějaká jeho "lepší" část nevyhraje. Ale ještě sem to neviděl, takže to pravděpodobně není možné.

  Stejně tak, když se někdo narodí jaksi duševně poškozenej a rodičové to třeba dokurví, tak to tak nejspíš zůstane po zbytek existence dotyčné osoby. Akorát to bude postupem času degradovat. Víra, že se něco zlepší je ale pěkná, ne? Jo, tak akorát hovno.

  Navzdory optimistickému přesvědčení většiny lidstva, se lidé nejenže většinou neumí změnit a už vůbec se neumí měnit k lepšímu. Naopak prakticky všichni akorát degradují. Ne, že by to nešlo změnit. Jen se nechce. A víra v to, že to jde, je taky očividně úplně k ničemu.

  A lidé dnes obecně? Všichni stojí zhruba stejně za hovno. Jediné co vás může těšit je, že stojíme v těch sračkách společně. Teda, pokud je to nějak utěšující pocit. Pro mě teda ne. Štěstí na konci duhy a jednorožci? Ne skutečností jsou jen sračky, ještě větší sračky a můžem doufat, že na konci fakt konec. Užijte si to.