Don Miguel Ruiz je autorem knihy s názvem 4 dohody. Což je dobrá kniha. Jak poznáme dobrou knihu? Něco nás naučí, něco v nás zanechá, přinutí nás přemýšlet. Jediné mínus té knihy je pravděpodobně to, že je psaná pro lehce zaostalé američany a obsahuje trošku moc New Age omáčky.
Toltékové, nagualové..
Prostě indiáni z jižní Ameriky, kteří si tam existovali asi docela v klidu dokud se je conquista nerozhodla trošku probrat. Nagualové byli jejich šamani. Ono učení 4 dohod je prý jejich.
Ochočování a sen planety
Ochočování je ve zkratce to co sem popsal v ostatních postech, že lidé jsou tvořeni svým životem, tím co prožijí, svým okolím (rodiče, kamarádi pro ty co je mají, případně i nepřátelé atd.). Prostě společnost jako celek si své jedince více či méně dokonale ochočí a ti pak uvažují více či méně pouze v rámci toho jak daleko jejich společnost dokáže přemýšlet. Což v ČR není moc daleko.
Sen planety je trošku složitější. Vše co vidíme je určitá forma snění (viz. moje předchozí posty, konkrétně ty které vysvětlují jak lidé vnímají vše skrze filtry chování a vnímání, které si vytváří celý život). Tudíž existuje něco jako globální sen planety. Což je aktuálně v podstatě peklo a většina motivací v životech lidí je aktuálně jen jedna a tou je strach. Sem tam se mihne něco lepšího, ale je to asi tak běžné jako sněhulák na Sahaře.
Pointa 4 dohod je dosáhnout toho, že náš sen pekla a naše motivace strachu se změní na něco lepšího. Všeobjímající láska a tak. A ne, neměl bych si z toho dělat srandu, ale fakt je, že rozumné dodržování 4 dohod vám nejenže neudělá život horším, ale spíš naopak. Všem okolo vás též. Tedy těm co pak zbudou.
Pokud nevěříte, že snem planety je peklo, tak se zkuste začít pořádně dívat kolem sebe. Nemyslím jen naší zaprděnou zemičku (ono to stačí teda též), ale svět jako celek. Podle mě je to označení peklo docela výstižné.
A strach jako univerzální motivace? Stačí přemýšlet proč člověk něco dělá, dneska skoro cokoliv. Proč lidé dodržují zákony? Tedy, ti kteří to dělají. Protože je to správné? Heh, no možná někdo takový existuje, ale zákony se dodržují ze strachu. Na silnicích jezdíme pomalu protože se bojíme pokut a ztráty řidičáku. Nekrademe a nezabíjíme etc. protože se bojíme trestů. Proč se někteří tak zoufale snaží být úspěšní? Protože se bojí toho co by se stalo kdyby nebyli. Zklamání sebe, nebo rodičů, okolí, kohokoliv. Stejná motivace je třeba i pro chození do školy (nu, někteří opravdu mají hlad po vzdělání, ale to není zrovna většina).
Obecná pointa je v tom, že kromě toho, že lidé dělají prakticky vše kvůli sobě, tak to dělají protože se něčeho bojí. Což je důvod proč svět obecně vypadá přesně tak jak vypadá. Svět nezměníme, sebe můžem. Tedy změnit svůj "sen". Nebo spíš vnímání a to co do světa vysíláme a přijímáme z něj.
1) nehřešit slovem
Ve zkratce. Říkám co si myslím, vždy. Můj osobní dodatek je, že když nemůžu říct co si myslím, tak to prostě buď neřeknu, nebo rovnou řeknu, že to nemůžu říct. V podstatě absolutní upřímnost, když to jde.
Další část je snažit se slovem neubližovat nikdy nikomu. Logicky je to občas v konfliktu s absolutní upřímností, tudíž to chce zapojit mozek a říct sám sobě, kdy je to správné a kdy ne.
Nelhat. Vcelu pochopitelné. Lži vedou jen jedním směrem, je jedno jak velké.
A nepomlouvat.
Proč je to důležité? Vyslovené slovo má určitou energii. Stejně jako prakticky cokoliv ve vesmíru. Co ta energie udělá určuje naše motivace k vyřčení "slova". Negativní motivace bude páchat škodu, pozitivní by měla pomáhat. Ona totiž ta energie nikam nezmizí. Magie funguje na jednoduchém principu, kterým je že pomocí své vůle kontrolujeme tok energie ve vesmíru za určitým záměrem. A energie následně ten záměr provede. Nicméně výsledek určuje naše motivace k tomu co děláme. Špatná motivace dobro nevytvoří.
Slova jsou určitá forma magie. Říká se, že je slovo mocnější než meč. No, nezkoušel bych ukecat naštvaného barbara s mečem. Ale ono je to asi míněno spíš v tom smyslu, že slovem lze dosáhnout mnohého. Mečem též, ale ostatně slova i meče jsou přece jen nástroje pro prosazování naší vůle.
Prostě bysme si měli dávat pozor na to co říkáme a hlavně proč to říkáme. Protože vesmír nás slyší vždy. A občas i vyslechne. A taky nám to může hezky vrátit. Dobré i špatné.
2) neberte si nic osobně
Lidé jsou sobecké bytosti, které dělají prakticky vše z důvodu strachu z něčeho. Většinou jsou to ovce. Nebo jak by Jim Morrison řekl "You're all a bunch of fuckin' slaves!". Též pochopitelně hřeší slovem, rádi a často. Tudíž je dobré vždy zapřemýšlet na opodstatněním toho co říkají na naší adresu, obzvlášť pokud je to negativní a konfrontovat to s objektivní realitou.
Což je trošku těžké, protože většinou se nejsme schopní vidět sebe objektivně. Takže se prostě snažte vnímat sami sebe jací skutečně jste. A výsledek ať není ani pozitivně ani negativně zabarvený (tedy nepřehánět to s egoismem ani sebepodceňováním).
Jako všechny "dohody" je důležité taky používat vlastní rozum. Ve výsledku z vás nemá být kompletně asertivní a bezcitná osoba. Jen osoba co si nenechá ubližovat lidmi, kteří vám ublížit chtějí. A pokud možno sama neubližuje ze své vůle nikomu.
3) nevytvářejte si žádné domněnky
Hm, domněnky. Na těch občas stojí mezilidské vztahy, nebo i ekonomiky celých zemí. Kupříkladu americké banky se domnívaly, že hypotéky se dají prodávat jako dobrá investice se zaručeným ziskem. Háček je v tom, že to, že je někdo splatí byla opravdu jen domněnka. A výsledkem byla celosvětová finanční krize. Taky jedna taková domněnka co nevyšla.
Určitě se před druhou světovou válku docela dost lidí domnívalo, že tak brzy po první "Great War" další nebude. Nebo, že Hitler je jen bezmocný šašek. Jenže tenhle šašek byl mistr "magie slova". Holt domněnky. Bezpečně vyvrácené historií.
Ale netřeba to brát v až tak velkém měřítku. Pointa je v tom, že když spolu lidé komunikují (verbálně, neverbálně), tak si vždy automaticky vytvářejí domněnky o tom "co tím dotyčný asi myslí" nebo "co k nám asi cítí". Háček je v tom, že svým domněnkám dosti důkladně věříme a pak podle nich jednáme. Což nevyhnutelně vede k průšvihům. Protože domněnka je jen domněnkou dokud se neprokáže, že je pravdivá (či často opak). A protože jsme všichni lidé a nevyhnutelně omylní, tak se dříve nebo později spleteme.
Lidé obecně trpí hlavně domněnkou, že všichni vnímáme svět a události stejně. No, neb je každý do určité míry unikátní, tak nevnímáme. A právě proto je dobré si nedělat domněnky vůbec o ničem. Hlavně ne o tom co si kdo myslí a cítí.
Jak to řešit? Ptát se. Vždy když si nejsme jistí. Možná půjdete svému okolí časem na nervy, ale v poměru k tomu kolik škody se dá napáchat tím "že si myslím, že něco je tak jak si myslím" je to pořád lepší varianta.
Lidé si mohou myslet, že ví jak se kdo cítí. Mohou si myslet, že ví co kdo myslí tím co říká. A dost často se můžou kompletně plést. Takže, žádné domněnky. Radši otázky.
4) vždy dělejte vše jak nejlépe dovedete
"Its better to burn out than to fade away." Ono se to týká spíše těch předchozích 3 dohod. Tedy naplňovat je tak moc jak to jen dokážeme. Ale platí to i obecně v životě. Tím, že člověk dělá něco jen "pro to, aby to dělal" obvykle ničeho nedosáhne. Ne, že by bylo někde zaručeno, že něčeho dosáhne i když se na tom udře k smrti. Minimálně ale umře s pocitem, že udělal pro to co dělal maximum. A to za to stojí. Prý.
Zcela vážně, je dobré, když už člověk něco dělá, to dělat tak dobře jak je schopen.
Dodatek
Mám svojí vlastní dohodu..
5) používat svůj vlastní rozum
Vždy a všude. Včetně aplikace 4 dohod. Nemáme obsah hlavy jen pro to, aby tam byl. Tudíž je dobré ho taky využívat. A využívat pozitivně.
Pozitivní přemýšlení je stejně důležité jako ono nehřešení slovem. Myšlenky jsou jaksi taky forma energie, takže pochopitelně tahle energie taky nikam nezmizí. Naše myšlenky se obvykle transformují do slov, nebo prostě jiného vyjádření naší vůle. A protože se chceme pokud možno vyjadřovat pozitivně, je dobré také pozitivně přemýšlet. Tenhle řetěz funguje, jen když je začátek naladěný stejně jako ten zbytek.
Problém se 4 dohodami je, že není zrovna snadné je aplikovat ve skutečném světě. Jsou to určité ideály, které vzhledem k tomu, že jsme všichni už nějak zmasírování životem (tedy "ochočení") se dost těžko aplikují. Obvykle není tak velkým problémem naše okolí jako spíše my sami.
Pokud chce člověk dosáhnout nějakého úspěchu v reálném používání 4 dohod, tak je třeba pomalu (či rychle) oloupat většinu toho co se naučil. Tedy se zbavit svých návyků za celý život. A pak se naučit používat pozitivně svůj rozum. A trochu improvizovat ve skutečném světě plném lidí, kteří možná slyšeli o 4 dohodách, ale velmi pravděpodobně o nich jen slyšeli (já vím, jen domněnka..).
Stát se dle 4 dohod dokonale asertivním, kompletně upřímným a jdoucím do všeho naplno člověkem, který se snaží nikomu neškodit je sice pěkné, ale pokud člověk není trošku opatrný, může ho to stát většinu jeho okolí. Nejspíše mu pak zbudou zřejmě jen lidé co za něco stojí. Jenže se může také snadno stát, že nezbude vůbec nikdo. Proto to chce i trošku toho rozumu při té praktické aplikaci.
A možná trošku toho, že odpouštět je božské.. Chyby totiž dělají úplně všichni bez vyjímky.
V rámci používání rozumu byste si měli opatřit svou kopii 4 dohod a přečíst si jí. Vlastní zkušenost je totiž vždy ta nejlepší. Já sem to jen vykostil a zbavil omáčky. A možná se něco ztratilo v procesu. Tak jen do toho..
Žádné komentáře:
Okomentovat